Po nectně dlouhé době, konkrétně po třináctileté pauze, došlo v mých cestovních plánech opět na návštěvu Blanského lesa. Znáte? Jihočeši zcela jistě, ostatní, jsem přesvědčen, že ve velké většině také. Pokud je vám Blanský les ale ne zcela známou oblastí, přijměte těchto pár řádků jako mojí pozvánku k návštěvě a poznání této rozmanité, malebné podhorské krajiny. Rozhodně stojí za návštěvu. Na relativně malém území naleznete mnohé – nádherné kaňony Vltavy a Křemžského potoka, lesy a skalní útvary v kopcovaté krajině s dominantním masivem nejvyšší hory Blanského lesa Kleti (1 084 m.n.m.) i bohaté stopy naší historie s řadou významných kulturních památek. Na své si zde přijdou jak samotáři, toužící po klidu, tak i opačně ladění, zkrátka všichni. Miluji tenhle kraj a nechápu, proč jsem otálel těch třináct let s návratem. Dneska se chci s vámi podělit o tři tipy, jak proniknout do Blanského lesa.
Přímo do srdce Blanského lesa
Tím pravým místem k návratu se stalo, celkem bez drahného rozmýšlení, samotné srdce oblasti – Kleť a blízké okolí. A protože nejsem sobec, vypravil jsem se sem coby jeden z průvodců skupiny turistů z Prahy. Není úplně snadné spojit v sobě touhu spíše po osamocených toulkách přírodou na jedné straně s činností v turistickém oddíle. Možná trochu rozpor, ale dá se zvládnout a jak se ukázalo i zde, úplně nádherně to k mému plnému uspokojení vyšlo. Vypravili jsme se na hrad Dívčí Kámen a podél Křemžského potoka. Tedy nádech historie, spojený s pohodlnou procházkou a četným kontaktem s pěší veřejností, protože Dívčí Kámen je velmi oblíbeným cílem výletníků. Dále jsme zdolali vrchol Kleti. Kleť nám dobře posloužila jako východiště pro další pěší trasy úbočím do okolí; respektive jsme vyrazili na delší cestu směrem na hrad Kuklov. A na závěr jsme zamířili ještě do Holašovic. Výhodu najatého autobusu je přeci nutno využít. Holašovice, takto památka UNESCO, nabízí vedle typického selského baroka také, poněkud netradiční podívanou v podobě místním nadšencem vytvořené obdoby Stonehange. Nám však nabídly i toužebné očekávané občerstvení po krásném dni. Ale popořadě.
Z Třísova na Dívčí Kámen a ke Křemžskému potoku
K návštěvě zříceniny hradu Dívčí Kámen jsme vybrali trasu z obce Třísov a směrovali pak dále podél Křemžského potoka na kraj obce Holubov. Je to krátká vycházka, asi 4,5 Km. Ale nádherná. Hned v Třísově se vám naskytne nádherný rozhled do krajiny. Tak trochu historicky naučnou vycházku ke hradu můžete za Třísovem doplnit kratinkou odbočkou ke keltskému oppidu, které dnes připomíná malá kamenná mohyla v místech, kde prý kdysi bývala vstupní brána oppida. Leží mimo červenou turistickou značku, ale odbočka je to jen několika set metrová a poskytne vám od mohyly další krásný výhled do krajiny Blanského lesa. Až se pak vrátíte na červenou značku, dostanete se zanedlouho k sestupu do kaňonu Křemžského potoka, přímo k mostku pod vstupem do hradu. Jeho prohlídku a výhledy z něho jsem si tentokráte odepřel, využil jsem možnost občerstvení u pokladny. Za mě super je i samoobslužný „bar“ s možností uvaření si kafe nebo čaje … Vstup se platí, ale stojí za to se do hradu podívat. Dívčí Kámen byl vystavěn pány z Růže, tedy rodem Rožmberků a to na základě povolení, vydaného v roce 1349 císařem a králem Karlem IV. O majestátnosti a velikosti hradu se můžete sami přesvědčit – dodnes patří mezi naše nejrozsáhlejší a dobře dochované středověké památky. Inu, páni z Rožmberka bývali mocným rodem a jejich panství byla rozsáhlá. Při naší návštěvě jsme měli štěstí, přišli jsme akorát včas před početnými návštěvníky, směřujícími sem od Holubova. Na oblíbeném a zajímavém hradu se evidentně dveře netrhnou, tak s tím počítejte. Ale když třeba v klidu posečkáte u kávičky v samoobslužném baru vedle vstupu, není co řešit. Další trasa nás pak zavedla naprosto pohodlnou cestou podél Křemžského potoka. Z toho měla největší radost moje Amina, takto šestiletá fenka – vodomil. Netoliko pak už řidič našeho busu, protože ani vydrbání ručníkem mnoho nepomohlo. Pokud se na Dívčí Kámen vypravíte sami, třeba autem, pak doporučuji zajet právě na parkoviště na kraj Holubova. Ale i cesta od hradu vzhůru zpět na Třísov je možná, jen ne tak pohodlná, pokud je to pro vás důležité. Ať tak, nebo tak. Dívčí Kámen a údolí Křemžského potoka stojí určitě za to navštívit.
Vaše mapka trasy: Třísov - Dívčí Kámen - Holubov ... https://mapy.com/s/bahetavuko
Kleť (1 084 m.n.m.)
Jako výchozí bod ke zdolání Kleti, který jsme zvolili za východiště našich dalších tras, jsme vybrali obvyklé místo u spodní stanice lanovky v Krasetíně. S ohledem na věkové složení party našich turistů, tedy v naprosté většině sice aktivní, ale přeci jen pokročilí senioři, tak nahoru vyjeli lanovkou. Je to klasická jednosedačková lanovka. Kdo nechce platit jízdné, nebo má s sebou psího parťáka a nebo zkrátka, když to jen trochu jde, lanovky nevyužívá, tak musí mazat nahoru pěkně po svých. Možných cest je hned několik. A ze své dřívější zkušenosti nyní potvrzené, všechny „stojí za to“. Asi nejpohodlnější pěší trasou bych vybral cestu, vedoucí podél hvězdárny. Ovšem dovolím si upozornit, a nyní to prosím berte jakožto dobře míněný tip pro další výpravu seniorů, nebo osob méně zdatných … nezkracujte si tuto cestu po žluté značce. Úsek vedoucí od rozcestí Nad výhledem k rozcestí Pod hvězdárnou doporučuji absolvovat po červené. Žlutá je plná balvanů. Ale jak jsem napsal, je to vnímáno optikou průvodce seniorů – turistů. Nic ve zlém a věřím, že i tento úsek pro mnohé bude mít svojí přitažlivost a bezproblémovost. Z vícero dalších cest k vrcholu bych ještě zmínil cestu, vedoucí přímo pod dráhou lanovky. Teny výstup kolmo na vrstevnice. Nu, i zde věřím a vím, že tato cesta měla, má a bude mít své milovníky. Je nejkratší. Ale také nejveselejší, pokud vás baví takovýto typ výšlapu. Rozhodně se ale dá a dokonce prý i pod hodinu od spodní stanice lanovky. Zaslouženou odměnou za výstup pak z vrcholu Kleti, či ještě výše z rozhledny na jeho vrchu, budou rozhledy do širokého okolí i vzdálených míst. Za příznivého počasí můžete dohlédnout až k Alpám. A další odměnou může být občerstvení v restauraci. Kleť je ovšem lákadlem s celoroční mimořádnou návštěvností a tak žízní vyprahlí a hladoví introverti, buďte prosím trpěliví. Nebojte se, na všechny se dostane! Kdo si zabudujete Kleť do trasy svého výletu, můžete pak dále pokračovat například směrem na Křemži, nebo, jak tomu bylo i v našem případě směrem k Bořince, kde na naše turisty čekal bus. K sestupu z Kleti platí již výše zmíněné o pěším výstupu. Kdo se úplně necítí v kondici, ať raději volí cestu kolem hvězdárny a přes rozcestí Nad výhledem. Z Kleti ale můžete samozřejmě zahájit také svůj delší pochod, nez jen s cílem ležícím v bezprostředním okolí. Já jsem směřoval konkrétně ke hradu Kuklov.
Z Kleti na hrad Kuklov
Přiznávám se bez mučení, že z naší turistické výpravy do Blanského lesa jsem, vedle návštěvy Dívčího Kamene, měl z téhle trasy největší požitek. Opět trochu paradox, protože nemám rád dlouhé cesty po pevných, asfaltových cestách. A pokud se vydáte z Kleti po modré značce směrem k Nové Hospodě a Kuklovu, tak s asfaltem, žel, musíte počítat na většině ze 14 kilometrové cesty. Náplastí na asfaltovou ránu na duši byla samota na trase, klid, krásné lesy a rozhledy do krajiny. Na Kuklov jsme z Kleti šli navíc jen ve dvou; tedy vlastně ve čtyřech … kamarádka měla s sebou taky psici. Prostě má potřeba klidu a trochy odloučení od většího počtu lidí pohromadě vyvolala jednoznačně kladnější pocity. K radosti i nad asfaltem pak pomohlo i to, že ačkoliv je ona modrá značka velmi často vedena společně s cyklostezkou, my nepotkali nikoho. Ani pěšího, ani cyklistu. Dokonalá idylka pak zavládla kolem místa s nadějně znějícím názvem Nová Hospoda, leč nenechte se zmást. V místě samém není ani nová, ani stará hospoda. Takže vlastní zásoby, nebo holt suchá dáseň. Ale výhledy přes okolní pastviny do kraje stojí za to. Zvolíte-li si, podobně jako my, za svůj cíl Kuklov, počítejte s tím, že v závěru 14 kilometrové trasy po asfaltu, jinak s nenáročným profilem, na vás bude čekat celkem brutální výstup. Po tom pochodu tak trochu prověrka morálky i fyzičky zároveň. V Kuklově samotném, žel, není občerstvovna. Žádná. A tak by se nám hodila. Ale oko a ducha lze osvěžit zcela jistě – jednak na nedaleké zřícenině hradu Kugelweit, respektive na zbytcích zříceniny. Především ale se osvěžíte návštěvou velmi zajímavého místa – nedostavěného kláštera (nikoliv pobořeného, ale skutečně nedostavěného) řádu Paulánů. Místo je dnes obestavěno kolem dokola rekreačními objekty a tak se příchozímu na první pohled zdá, že vstupuje k někomu domů na oběd či večeři. Ale tím se nenechte rozhodit a miřte do středu. Dnes se mezi zdmi kláštera často pořádají svatby, místo je to dost romantické. My jsme tuto trasu zařadili do programu proto, že nám díky najatému autobusu Kuklov nebyl odlehlý. Kdo by zde chtěl končit, pak ve všední den je možno se odtud dostat autobusem; respektive pokud máte tu možnost, tak nedaleko kláštera je parkoviště. Jinak berte tento tip jako možnou krátkou zastávku na svém cyklovýletu kolem. My ale měli tu výhodu najatého busu a po shledání s ostatními účastníky nás čekalo selské baroko a Holašovice.
Vaše mapka trasy: Kleť - Kuklov ... https://mapy.com/s/govevemefo
Holašovice
Holašovice jsou malebná vesnička, ležící na samém severním okraji Blanského lesa. Je typická zachovanými a skvěle udržovanými stavbami v duchu selského baroka. Zejména náves a nejrůznější pohledy na ni jsou asi široce známy. Však je také celý soubor historických staveb v Holašovicích zapsán do světového fondu kulturního dědictví UNESCO. V Holašovicích kvete i bohatý kulturní život, navštívit tak můžete například v červenci tradiční Selské slavnosti, nebo si dopřát provedení Prodané nevěsty pod širým nebem. Konec konců, zdejší náves i hospoda jsou pro „Prodanku“ vskutku skvělá lokalita. Nemalou zajímavostí, vedle všeho již zmíněného, je i jakási místní obdoba kamenného kruhu ve Stonehange. Dorazíte-li na svých cestách Blanským lesem i do Holašovic, nezapomeňte určitě mrknout i na menhiry. My jsme ale byli už po celém dni vyhládlí, a tak jsme osadili (při počtu 46 osob to nebyl problém) jak část Holašovické hospody, tak i druhou hospodu – Špejchar U Vojů. Při vzpomínce na chutný Budvárek a selskou krkovici se mi zbíhají sliny ještě teď. Neuděláte chybu ani tam, ani tam. Jen počítejte opravdu s tím, že Holašovice jsou skutečným tahákem a lákadlem. A nejen v sezoně může být problém s rychlým usazením u stolu. Takže takhle krásně jsem zakončil svůj návrat do Blanského lesa.
Co dodat? Jako pozvánku do oblasti Blanského lesa jsem si vybral pár míst, kam mě to aktuálně zavedlo a podělil jsem se o své postřehy. Ale rozhodně neuděláte chybu, když si z mapy vytipujete sami pár svých míst, určíte si sami svojí trasu a vyrazíte. Je to nádherný kraj. A úplným závěrem jeden postřeh, pokud se ocitnete třebas jako vodáci na Vltavě. Nejkrásnější pohled na Kleť je z vody. Nejednou na vás při plavbě vykoukne v celé své majestátnosti a vy máte pocit, že je na dosah ruky…. Nádhera.
Tak ahoj, váš Jakub Šťastný alias J.Š. Suk :-)
P.S. Možná by se vám hodil pro vaše toulavé nohy některý z modelů českých bot PRABOS, tak koukněte zde: https://www.apmsport.cz/boty:prabos/